Ano, můžeš!

Nořím se do vany s teplou vodou a bylinkami, svíčka hoří a já užívám relaxační chvíli. Voda je jak hřejivá náruč a já se nořím i do svého nitra. Poslouchám svůj dech a tlukot srdce. Vnímám ty ozvěny srdce v celém těle, je úžasné to pozorovat. Najednou se ozve: ANO, MŮŽEŠ! Zpozorním a čekám. A opět: ANO, MŮŽEŠ! To je krása, řeknu si. Je to pozvání? Vzkaz? Hra? Začnu se tedy ptát. Můžu dýchat? ANO, MŮŽEŠ! Můžu tančit? ANO, MŮŽEŠ! Můžu běhat? ANO, MŮŽEŠ! Můžu se koupat v ledové vodě? ANO, MŮŽEŠ! Můžu malovat? ANO, MŮŽEŠ! Můžu plakat? ANO, MŮŽEŠ! No, začíná mě to bavit. Probudilo to i mé vnitřní dítě, začalo se usmívat a už z něj padaly otázky, jako když se sypou perly z náhrdelníku. Můžu skákat až do nebe? ANO, MŮŽEŠ! Můžu plivat? ANO, MŮŽEŠ! Můžu vyplazovat jazyk? ANO, MŮŽEŠ! Můžu křičet? ANO, MŮŽEŠ! Můžu prdět? ANO, MŮŽEŠ! Můžu se vztekat? ANO, MŮŽEŠ! Hodně jsme se u toho spolu pobavili. A taky...Kolik zákazů a příkazů člověk za svůj život slyší, až ho to někdy uzavře do takové krabičky, že vlastně nic nesmí, že by porušil nějaká pravidla, které kdosi kdysi prohlásil a člověk pak hnije ve stojatých vodách, protože slyší: "To se přece nedělá!" A přitom jak je jednoduché mít život barevný, zkoušet nové věci, jít novým výzvám vstříc, protože já vše MŮŽU!